motto :
každý, kdo odejde do důchodu, si začne po určité době vymýšlet ptákoviny
a protože nejsme s manželkou výjimkou, koupili jsme si horská kola . . .

21.05.2013 - RK8 - Wahlsdorf, Petkus, Stülpe, Baruth/Mark, Friedrichshof, Sagritz, Prensdorf, Wahlsdorf.


Probouzíme se do slunečného rána, předpověď není také zlá a je rozhodnuto - pojedeme nejdelší trasu RK8. Je jen pro kola a místy úseky cyklostezky chybí a jede se po silnici a místní komunikaci. Vyrážime do mírného kopečka k Petkusu, míjíme ho (větrný mlýn si necháváme na další dny), projíždíme Ließen, pohodovka na lesním i když značně klikatém úseku, a je to tu. Historickým se stává výkřik "já nedržím kolo" a po něm manželka místo v zatáčce mizí v lese. Stromy nejsou poškozené, manželka a kolo také ne. Pokračujeme, jsme na rozcestí před Stülpe, manželka si jde odskočit. A další zkušenost - po vyjetí z cyklostezky na zdánlivě rovný a tvrdý povrch se mi přední kolo boří cca 20 cm do bílého písku. Co následuje ? Ponaučení - nekoukej kam nemáš! Po očistě volíme vynechat Holbeck a po okresce pokračujeme v cestě přes Stülpe. Střídají se úseky cyklostezky podle komunikace s jízdou po komunikaci a je tu první zastavka a občerstvení - odpočivadlo Schöbendorf. Posíleni dorážíme k Baruth/Mark, ač značení úplně chybí projíždíme zdárně městečkem (z příjezdové strany docela pěkné město, směrem ke Klasdorfu je to horší) a cyklostezkou přijíždíme do Klasdorfu. A je tu vystřízlivění, část úseku vede po místní komunikaci z lomového kamene pamatující snad křižácká tažení. Odbočujeme z trasy a jedeme se podívat na Wildpark, tedy oboru, Johannismühle. Když dorazíme, zjišťujeme, že: kola musíme nechat u vchodu a že za ně neručí (velká tabule - asi znají Čechy), že vstupné za osobu činí 8€ a hlavně, že prohlídka trvá nejméně 2-4 hodiny (což vzhledem k dnešní délce trasy nemůžeme absolvovat). Vracíme se do Klasdorfu, předrncáme ho a pokračujeme přes Museumsdorf Glashütte na Friedrichshof. Pokus o další občerstvení a relaxování je zkrácen místním snaživcem, který kolem nás jezdí se sekačkou na trávu. Nasedáme a již společně s Gurkenradweg jedem po cca 4m široké cyklostezce ze zámkové dlažby (hladká, nedrncá) přes Prierow téměř do Golßenu. Zde absolvujeme neúspěšný pokus získat obyčejnou vodu do bidonů (jo, není to Bavorsko nebo Rakousko) a předrncáme další kus po dlážděné komunikaci. Pokračujeme a v Sagritz opouštíme Gurkenradweg abychom v Krossenu absolvovali další tankodrom po kočičích hlavách. Dál už je to pohodička, dorážíme do Wildau Wentdorf a hledáme pověstný vodní mlýn Dammühle. Ač schovaný, bez upoutávky, reklamy, směrovek, přesto ho nacházíme. Zdá se nám to divné, vzhledem k průtoku vody se kolo točí příliš rychle, asi s ním točí čert. Fotíme a startujeme na zbytek cesty. Máme toho už docela dost, ten vítr neslábne a je čím dál protivnější. Přesto, s představou Plzně z lednice, dojíždíme do Wahlsdorfu. Byla to docela slušná trasa, představa rovných cyklostezek vzala za své, tady se vyhýbají stromům, křovím, v obcích jednotlivým stavením a poloměry 90° zatáček jsou snad i nulové, což při šířce cyklostezky do 2m je docela zajímavé.

91 km



.