motto :
tak jsme si znovu pořídili psa, znovu vlčího špice,
tentokráte ale psí slečnu Abigail, tedy . .  Abby
Abby

Do světa . . . a sama !

Sobota, 26.července 2014. A je to tady ! Nejdříve se začali ztrácet bratříčci a sestřičky a potom ... To bylo samé ťu-ťu-ťu-ňu-ňu-ňu a nakonec mne prodají jako nějakou kravičku na trhu. Příjdou si klidně dva, chytí mne a odnesou do takové smradlavé plechové boudy. Ta řve tak, že ani není slyšet jak protestuju !!! Ještě že mi panička dala sebou mého velkého kamaráda - maxipsa Míšu. Venku je šílené horko ale tady krásně fouká studený vzduch, schovávám se pod Míšu a usínám.
 
Probouzí mne ticho. Ani neprotestuju když mne odnáší do mého nového kotečku. Což o to, boudička je nová, krásná a velká, Míša už tu je taky, mají tu spoustu hraček, jen ten plot okolo nemuseli dávat.
 
Vydávám se na průzkum, celé to musím prohlédnout a očmuchat a hele - je tu i mistička s vodou a také bašta na uvítání. Vypadá to, že to s těmi dvěma na čas zkusím. Oba se snaží ke mně lísat, tak se nechávám přesvědčit a jdu s nimi na obhlídku zahrady. A páni - mají tu rybník. Nedá se nic dělat, musím hned odzkoušet jak se v něm dá koupat. Jsem úplně celá mokrá ale docela šťastná. Začíná se mi tu líbit. Ještě se nechám od obou podrbat (hlavně na bříšku) a půjdu si schrupnout. A co dál? Uvidíme ...

Významné události

27.07.2014 - bylo horko, tak jsem se šla osvěžit do jezírka. Jdu, jdu, jdu a najednou koukám že plavu. Tak jsem to vzala zcela profesionálně doprostřed, tam to otočila, doplavala zpět a přes kameny vylezla ven na trávník. Je to opravdu osvěžující, budu to muset zopakovat častěji.
 
29.07.2014 - tak jsem dnes na procházce, asi poprve v životě, viděla z blízka koně. Vůbec jsem se jich nebála (byli za ohradou), ale pro jistotu jsem šla pánovi u nohy a varovně poštěkávala. Doma je mazec, včera přijeli ještě dvě malé člověčice a tak se nezastavím. I když - osm rukou na drbání a hlazení je docela fajn.
 
06.08.2014 - oprava málo scházelo a stala bych se bezdomovcem. Boudičku mi obsadili obě kočky a odmítli mě tam pustit. Jen představa, že tam je můj maxipes Míša vydán na pospas těm chlupaťákům mě vyprovokovala k výraznému odporu a za pomoci páníčka bylo uzavřeno dočasné příměří : já v boudičce a ty chlupaťáci nahoře.
09.08.2014 - je sobota a už jsem tady 14 dní. Už mám za sebou prevenci proti červíkům, druhé očkování ( třetí mne ještě čeká) a vážím celých 7,2 kg. Na mámu Brinu bych si snad už ani nevzpoměla, ale našla jsem nové video, kde je ještě s mou sestřičkou Aidou, skoro se mi zastesklo.
Já jsem teď celý den v jednom kole. Ráno a večer procházka, mezi tím honění se s kočkama po zahradě a samozřejmě krmení a hlavně mazlení. Po obědě trochu schrupnutí a večer kolem deváté disciplinovaně odcházím do kotečku ven spát. Začínám se učit přivolání a nějaké ty nesmyslné povely, ale docela mne to baví a hlavně - páníček má po kapsách spoustu dobrot.
Jen nevím, jestli si to tady s tím pobytem ještě nerozmyslím. Páníček se začíná vybarvovat jako pěkný skrblík a sobec. Loudím u stolu - nedá mi ani kousíček a ještě vrčí a štěká na paničku, která se nade mnou smiluje. Najdu si kočičí dvířka ve dveřích do kotelny a za nimi - ó ta balada - plné mističky úplných pochoutek a páníček místo pochvaly, jak se o sebe starám, mi ta dvířka zavře. A to prosím se už jimi nedá proskočit jako ze začátku, musím se přímo procpat a někdy zůstanu i viset za bříško. A on, místo aby mne politoval a pomohl, se mi ještě směje. Prostě skrblík, sobec a hamoun !

16.08.2014 - tak mi zase uplynul týden. Přibrala jsem jen 80 dkg a vážím rovných 8 kg. To proto, že ten můj páníček-skrblík něco vykřikuje o prasátkách a o tom, že budu mít prošlápnuté tlapky a omezuje mne v jídle. Kontroluju já jeho ? Ale když mne vezme na dlóóóuhou procházku tak mu všechno odpustím. Přivolání už mi celkem jde, s chůzí u nohy je to horší (proč jít pořád jenom u nohy když je kolem tolik zajímavých věcí a vzkazů) a aport ? No ten hází i přináší páníček docela slušně ;-)   Snažím se být důsledná, vždyť "jakého si páníčka vychováš, takového ho budeš mít ..."
 
23.08.2014 - tak je zase sobota a už jsem tady čtyři týdny. Není to tu žádná sláva, páníček chce abych ho poslouchala (naiva) a panička se nechce nechat kousat a prát, kočičák Kuba je starý nafoukaný morous a tak ještě že je tu kočinda Gáby. Chodí se mnou po zahradě a snaží se i hrát. Snad se kvůli ní naučím i mňoukat. Zkouším to, ale moc mi to nejde. Dnes bylo opět vážení, mám už 8,8 kg, to si zase vyslechnu "prasátek". Nejraději bych spala v obýváku na gauči - ale to ne, smějí se mi, nejdřív si mne vyfotí a pak vyženou. Něco se tu chystá, prý mi budou zítra už tři měsíce, tak nevím - snad by se hodil dort nebo alespoň šunčička. Uvidíme. Každopádně (přes to všechno) jsem se rozhodla tu tedy zůstat, no, konec konců jsem mohla dopadnout i hůř. Takže příští glosy, postřehy, poznámky a stížnosti už v záložce .. rostu ..
* * *

.
Aktualizováno 21.02.2016