motto :
tak jsme si znovu pořídili psa, znovu vlčího špice,
tentokráte ale psí slečnu Abigail, tedy . .  Abby
Abby

Rostu - aneb podle těch malých člověčic - I'm growing.

Je 23. srpna, sobota odpoledne a je to tu super. Přišla spousta lidí, i ty malé člověčice, všichni mne hladí, otlapkávají, mazlí a obdivují. Na stole je spousta dobrot, ale musím čekat co mi dají (skrblíci, sami si berou co jim chutná), já se sama obsluhovat nesmím. Prý se slaví moje zítřejší narozeniny, podle páníčků jsou mi už 3 měsíce a jsem tedy štěndě - junior. No nevím, nějak to na sobě nepozoruju. Spíš mi začínají znepokojovat ty jejich výhrůžky - počkej, to ti na cvičáku neprojde - budeš šlapat jako hodiny - tu činku už budeš přinášet ty .... no a tak dále. Když páníčci potřebují cvičák, já jim nebráním, ale proč tam mám chodit já ? Vždyť všecho umím. Třeba prohnat kosa, spadnout do bazénu, vyplet trávník (no bóže, tak se tam připletla nějaká kytička), přistřihnout keře, vyhrabat myšičku (že je to uprostřed záhonu přece nevadí), uklidit těm nepořádníkům boty, atd. atd. Večer přišel i pozdrav od mámy - její fotka s bráškou Arnym. Tak je pro srovnání v galerii také.

Ale k věci. Pokud se něco opravdu významného přihodí nebo se povede nějaká moje fotka, tak vám to sem šoupnu ať z toho také něco máte. Je přece přede mnou ještě dlouhá doba než úplně vyrostu a všechno by se sem určitě nevešlo. Tak pa, já si jdu něco zobnout ke stolu.

Glosy, poznámky a významnější události

30.08.2014 - tak je po oslavách, jako juniorovi mi konečně dali pryč tu ohyzdnou ohradu a konečně si mohu chodit kdy chci kam chci. Hned jsem si udělala pořádek v boudičce, vyházela jsem ven všechny hračky, maxipsa Míšu i kočindu Gábinu a pak celé odpoledne stěhovala to užitečné zpět do boudičky. Do mých představ o pořádku si už nenechám mluvit. Byla jsem na posledním očkování, jako obyčejně jsem až do večera nestála za nic a bylo mi nevalně. Teď už to bude znovu až za rok. No a sobotní vážení ? Dopadlo jako obyčejně - vážím rovných 10 kg a páníček mi něžně oslovuje "Ty moje chlupaté prasátko !" nebo "Pojď ty chlupatá koule !". To já jsem taktnější a váhu svých páníčků nekomentuju. Jo, a také přišlo video s bráškou Arnym, je napravo, tak se mrkněte.
 
13.09.2014 - už mám za sebou první karambol. V pondělí ráno jsem se nemohla postavit na levou přední packu, kníkala jsem a páníčkové nedali jinak - jedem k panu doktorovi. Ten mne doslova ošahával (naštěstí jen na packách), pořád vyzvídal jak se to stalo (budu mu vykládat co dělám po nocích) a pak jsem musela na rengen. Teda ten pohled na moje páníčky v těch olověných zástěrách stál za to. A výsledek - zhmožděná tlapka. Dostala jsem hned injekci a nějaké bílé kuličky na doma a hlavně zákaz dlouhých procházek do odvolání (no dobře, to ale budu muset stonat doma na gauči). Tak jsem si užívala opečovávání, laskání a dobrůtek na posilnění a pacina přestala bolet. Možná že to budu muset časem zopakovat. Mezitím mi páníček upravil koteček, mám to tam jako v pokojíčku. Jen ta lavička je tvrdší než gauč a do boudičky se mi zase nastěhovaly kočky !!! Jo a abych nezapoměla - vážím už skoro 12 kg.
 
22.09.2014 - včera jsem byla poprvé na cvičáku, s paničkou. Není to tam tak zlé, byla tam spousta pejsků, všichni se chtěli kamarádit. Já se jen nestačila divit, co všechno dělají. Ostudu jsem ale neudělala, chodila jsem paničce u nohy, i překážky jsem zvládla (líp než někteří starší pejsci). A tunel z pneumatik? Ten jsem si proběhla a tak se mi líbil, že jsem tam ostatní pejsky nechtěla ani pustit. A tak souhlasím s paničkou, že to do vánoc zkusíme.
18.10.2014 - skoro měsíc uplynul a došlo k nejhoršímu !!! Protože podle páníčka "největší psí hamba je negramotný pes", splnil své výhrůžky a já musela začít chodit na cvičák. Zatím chodím tedy s paničkou do Baště, ale na jaře mne prý čeká ostrý výcvik v Hovorčovicích a tam bych měla ukončit i své základní vzdělání a složit ZZO - tedy Zkoušku Základní Ovladatelnosti. Byly jsme znovu u pana doktora s tou levou přední pacinou, tvrdila jsem, že mne stále bolí a tak mi udělali celkový rentgen. A závěr ? Všechno je prý v pořádku, chce to jen méně krmit (vážím 15,6 kg) a více honit. Ten doktor se asi s páníčkem domluvil. A já teď budu hlady.
 
23.11.2014 - uteklo to jako voda a zítra mi bude už půl roku, něco se tu připravuje, snad bude něco dobrého na zub. Jsem už docela veliká holka, vážím 18,5 kg  a prý začínám vzbuzovat respekt. Ale hlavně - měla jsem tu velkou návštěvu, přijely se na mne podívat páníčkové mámy Briny. Udělali si velkou okružní jízdu a jeli se podívat, jak štěňátka od nich rostou, prospívají a také jestli se o ně noví páníčci dobře starají. No jasně že jsem je poznala, hlavně paničku. Přivezla mi spoustu dobrot a pak se se mnou straáááášně dlouho mazlila. Fotografie - první dole vlevo - je právě z té návštěvy a olizuji se po těch dobrotách, ještě že jsem měla vyčištěné zoubky. Ono to vypadá že snad ani nemám ouška, ale já když mám radost tak je umím složit a schovat. A ostatní fotečky - to je zbytek naší smečky z této doby, tedy bratříčků Arnyho, Artyho a Aslana, sestřiček Aidy, Anabelly a Aziry a samozřejmě také mámy Briny, fotečku bratříčka Argona se bohužel nepodařilo získat. Stačí jen kliknout ...

25.12.2014 - tak mi včera bylo rovných sedm měsíců a jsem už velký pes (tedy velká psí holka) a vážím přes 21 kg. A navíc jsou prý i vánoce. Vánoce. Nevím co to je, jestli je to k jídlu nebo na hraní, ale hlavně se to vyvíjelo divně. Páníčci si přinesli takové velké voňavé rybičky a nedali mi ani kousíček. Panička pořád něco kuchtila v kuchyni, hrozně to vonělo a já se nesměla ani na stůl podívat. Pořád se něco uklízelo, zametalo, vytíralo a já nevím co ještě a když jsem si přinesla domů kousek klacíku nebo šišku tam mne vyhnali. Ale oni si klidně dali do obýváku celý strom !!! Vždyť já pomalu nemohla na křeslo nebo na gauč. Jestli si takto lidi představují oslavy .... Já bych to vzala do ruky úplně jinak. Ale abych jen neremcala, pak to přišlo. Byla prima večeře, všichni se se mnou mazlili a potom ... Dostala jsem domácí měkounkej velikánskej domácí pelíšek (je mi to jasné, chtějí mne dostat z gauče) a nějaké Preydummy na aportování (jsem zvědavá, jak se to paničce nebo páníčkovi vejde do papuly). Ta horší zpráva je, že do pelíšku mi hned vlezly obě kočky a ten protiva Kuba mne tam nechce pustit, a hlavně, venku byl hrozitánský randál, samá rána a blesky (prý rachejtle). Ještě že bylo doma volné alespoň jedno křeslo, nějaké ruce na hlazení a drbání a občas něco na zub. A tak jsem toho "Ježíška" přežila.
 
24.01.2016 - uteklo hrozně moc času, dnes mi bylo 20 měsíců. Celou tu dobu, tedy více než rok, jsem na páníčka naléhala že něco napíšem, ale "neměl zrovna čas, musel se jet projet na kole, musí trénovat na Alpy, uděláme to zítra ...", prostě samé výmluvy a nechtěl přiznat že je prostě líný a že se mu do toho nechce. Na jeho omluvu musím přiznat, že mu zhavaroval počítač a také se mu smazalo spousta mých fotek. Škoda. Snad se to teď pokusí napravit. Co se týká mého výcviku: Páníčci (oba) jsou už vycvičeni docela slušně, poslouchají a docela mi rozumí. Trestat je tedy není třeba a tak jsme s výcvikem na cvičáku skončili. Zítra se chystáme k panu doktorovi, prý na celkovou prohlídku a také na nějakou kontrolu DKK. To je celkem pro mne nezajímavé, mně na tom vadí, že, ač mám dnes malé narozeniny, jsem před tou prohlídkou hladem !!! Navíc - ještě jedna špatná zpráva. S páníčkem jsme zjistili, že z internetu zmizely webové stránky Dvůr na Vysočině s mámou Brinou, sestřičkami a bratříčky. Proč ? Komu tak vadily ? Bylo mi to hrozně líto ...
 
28.01.2016 - v pondělí jsme byli na té prohlídce. Moc si z toho nepamatuji, vím jenom, že mne vážili, pak že mne celou pan doktor prohlédl, potom mne píchnul do packy a já krásně usnula. Když jsem se probouzela, tak ještě v polospánku jsem slyšela páníčka že se bál že mne přetrhnou, potom pana doktora že jsem - diplomaticky řečeno !!! tlustá - a že potřebuji alespoň dvě kila zhubnout a že mně to přesto bude v únoru na bonitaci slušet. Jo a že DKK mám 1/1, což prý není zcela ideální ale docela to jde. Moc nevím o čem se to bavili, ale asi to nic příjemného nebude. Uvidíme ... Abych nezapomněla, tady tu máte pár foteček abyste viděli jak teď vypadám ... (a porovnáním můžete zjistit, že jazyk se mi opravdu nezkrátil).
 
15.02.2016 - no a teď opravdu krátce, Chodím nyní hodně na procházky, když se trochu umažu tak mne hned kartáčují a češou. Proč? Mně se to tak v blátě docela líbí a potom - zkuste chytit v oranici myš a trošínku se neumazat. Pořád mi prohlířejí zuby, oči, ouška, no prostě opruz. Někdy to jde, ale jinak mi to dost otravuje. Prý mne připravují na bonitaci..... A úplně nakonec jedna velmi dobrá zpráva - Chovatelská stanice Dvůr na Vysočině stále existuje a její stránky byly jen přesunuty na jinou doménu. Jupíííí .... Tak pa a příště už na další stránce .
* * *

.
Aktualizováno 21.02.2016